CRASSULA (TLUSTICE)

jeden z druhů sukulentních rostlin

Sukulenty sukulenty sukulenty sukulenty pohromadě

jsou rostliny, které mají společnou schopnost zadržovat v některých svých orgánech (kořenech, stoncích, listech) vodu, aby přečkaly delší období sucha. Vodu mohou zadržovat díky tzv. sukulentním (latinské sucus = šťáva) dužnatým pletivům. Sukulenty si tuto schpnost vybudovaly k tomu, aby se přizpůsobily nepříznivým životním podmínkám svého okolí - rostou v oblastech, kde se střídá období dešťů s obdobím sucha. Sukulenty si v deštivých měsících načerpají vodu a uloží ji ve svých pletivech. V suchém období pak žijí z této zásoby vody.



sukulenty sukulenty


Spolu se zdužnatělými zásobními orgány najdeme u sukulentů i další opatření, která jim umožňují uchovávat vodu, aby přežily.
Mají zmenšený povrch, několik čeledí extrémně: mají jednoduché kulovité tělo, jehož povrch je relativně nejmenší.
Počet průduchů (stomat), drobných pórů umožňujících rostlinám dýchání, je snížen na minimum.
Kromě snížení počtu průduchů mají sukulenty další modifikace pokožky. Pokožka (epidermis) je často pokryta silnou voskovou kutikulou, která snižuje výpar.
Také mohou vznikat trichomy, drobné chloupky na listech a stoncích. Toto ochlupení má několik funkcí. Především zabraňuje proudění vzduchu kolem listového povrchu, čímž snižuje odpařování vody. Dále slouží jako ochrana před slunečními paprsky, před mrazem.
U mnoha vývojově pokročilejších sukulentů se vyvinul zvláštní metabolismus, který jim dovoluje přežívat v suchém prostředí. U typicky nesukulentních rostlin musí být průduchy otevřené přes den, aby mohla probíhat fotosyntéza. Sukulenty, u nichž probíhá metabolismus tučnolistých rostlin (Crassulean Acid Metabolism - CAM), mají průduchy ve dne zavřené, a přesto vytvářejí živiny. Tím, že během nejteplejší části dne "zadrží dech", sníží své vodní ztráty. Průduchy se otevírají až v noci a rostlina příjímá oxid uhličitý. Protože však fotosyntetická asimilace nemůže probíhat bez přítomnosti světla, je v nočním období oxid uhličitý ukádán do zásoby a teprve během následujícího dne zpracován.
Další adaptací, která sukulentům usnadňuje život v období sucha, je rozvětvený plochý kořenový systém, který je rozložen těsně pod povrchem země, aby mohl okamžitě přijímat vodu i z malých srážek.



Většina sukulentních druhů jsou vytrvalé rostliny, v mnohem menším počtu jsou zastoupeny sukulenty dvouleté, nebo dokonce jednoleté.

Největší množství sukulentů žije v Jižní Africe, kde na relativně malé ploše zejména Jihoafrické republiky roste více než třetina všech světových sukulentů (téměř 4 000 druhů).
Další oblastí s velkou koncentrací sukulentních druhů je ostrov Madagaskar.

Většina rostlin ze zhruba 10 000 sukulentních druhů patří do čeledí Asclepiadaceae (klejichovité), Asphodelaceae (asfodelovité), Cactaceae (kaktusovité), Crassulaceae (tlusticovité), Euphorbiaceae (pryšcovité) a Mesembryanthemaceae (kosmatcovité).

Hoya carnosa (Asclepiadaceae), Aloe (Asphodelaceae), Mammillaria (Cactaceae), Crassula (Crassulaceae), Euphorbia trigona (Euphorbiaceae),Pleiospilos nelii (Mesembryanthemaceae)

Hoya Aloe Mammillaria Crassula Euphorbia Pleiospilos


Podle toho, která část těla rostliny je vybavena pletivy zadržujícími vodu rozlišujeme sukulenty:

- stonkové - např. rostliny z čeledi Cactaceae - kaktusy, které mají ztlustlé stonky a listy u drtivé většiny z nich úplně chybí (vyjímkou jsou kaktusy z rodu Pereskia s listnaným růstem), dále rostliny z čeledí Asclepiadaceae (klejichovité) a Euphorbiaceae (pryšcovité) .


Cactus (Cactaceae), Stapelia (Asclepiadaceae), Euphorbia obesa (Euphorbiaceae)
cactus Stapelia Euphorbia

- kořenové - např. některé druhy rodů Euphorbiaceae - pryšcovité a Adenium

- listové - listovou sukulencí jsou vybaveny především rostliny z čeledí Asphodelaceae, Crassulaceae a Mesembryanthemaceae. Nejčastější růstovou forou těchto sukulentů je růžice dužnatých listů. Mnohé extrémně sukulentní druhy se skládají z dvojic listů, které vytvářejí malé shluky (např. živé kamínky)


Aloe (Asphodelaceae), Crassula (Crassulaceae), Lithops (Mesembryanthemaceae)

Aloe Crassula Lithops


  • květy některých sukulentů



  • V čeledi Crassulaceae (tlusticovité) najdeme pouze sukulentní druhy.
    Co do počtu druhů a rodů zaujímá tato čeleď mezi sukulenty světové třetí místo (za rostlinami z čeledi Cactaceae a Mesembryanthemaceae).
    Jsou to rostliny s výraznou listovou, a u některých i stonkovou sukulencí.

    Rostliny z čeledi Crassulaceae rostou, kromě Antarktindy, na všech kontinentech. Toto neobvykle plošné světové rozšíření souvisí s ekologickou plasticitou tlusticovitých - žijí nejen na místech typických pro výskyt sukulentních druhů (tedy na subtropických a tropických lokalitách s omezeným přístupem vody), ale i v sezónně mrazivých oblastech mírného pásma (rod Sedum). Navíc nerostou jen na suchých místech, ale najdeme je např. i v mokřadech.


    Některé rody z čeledi Crassulaceae (s fotkama na následujících odkazech):


    Rod Crassula (tlustice) zahrnuje minimálně 260 druhů rostlin.
    Jsou to rostliny tvarově i velikostně mimořádně rozmanité. V přírodě můžeme najít jak jednoleté bylinné druhy, tak mnoho let staré tlustice stromkového vzrůstu. - fotky
    Centrem rozšíření těchto rostlin je jižní cíp Afriky. (Jižní Afrika je nalezištěm sukulentních druhů, které nemá jinde na světě konkurenci - platí to hlavně v počtu druhů a rozsahu některých čeledí.).

    Nejčastěji pěstovaným druhem je odolná Crassula ovata, kterou si lidé přináší do svých domovů už téměř dvě století.


    PĚSTOVÁNÍ TLUSTIC:

    Umístění :
    - ideálně na jižní straně, nejméně vhodný je sever,
    - světlé až plně osluněné stanoviště
    - v létě můžeme rostlinu dát ven - letnění rostlinám svědčí, mj. podporuje tvorbu květů.

    Světlo :
    - rostlina by měla mít celý rok dostatek světla,
    - Tlustice se světlými listy je ze svého přirozeného stanoviště zvyklá na více světla, než Tlustice s tmavězelenými listy.
    - Tlustici se světlými listy je vhodné umístit na světlé až slunné stanoviště, Tlustice s tmavými listy snese i hůře osvětlené stanoviště

    Teplota :
    - v době vegetace ideálně 18-24°C - v zimě by se měl udržet poměr světla, tepla a vody - v zimních měsících je málo světla, proto by mělo být méně i tepla - ideálně 8-15°C

    Zálivka :
    - jako každé sukulenty je zaléváme měkkou vodou (vodu necháme den před zálivkou odstát, aby se usadil vápník a vyprchaly chemické látky, voda se zároveň oteplí na pokojovou teplotu)
    - v létě vydatnější zálivka v delších časových intervalech (před zalitím bychom měli substrát nechat částečně vyschnout).
    - v zimně zaléváme méně (čím menší teplota, tím méně zaléváme), tak aby nedocházelo ke svraštění listů.
    - Tlustice s hodně dužnatými listy zaléváme méně často, než Tlustice s mírně dužnatými listy

    Substrát :
    - dobře propustný, s přídavkem písku, pH 6,5 až 7,5

    Výživa :
    - v době růstu můžeme přihnojovat 1 za měsíc, rostlinám však více prospívá menší koncentrace hnojiva v častějších dávkách

    Péče:
    - druh Crassula ovata patří mezi velmi odolné rostliny.
    -- poměrně dobře snáší nepříznivé bytové podmínky (nedostatek světla, suchý vzduch, přetopené místnosti v zimních měsících), přežije i nepravidelnou zálivku.
    - při péči bychom se měli vyvarovat především přelití, rostlině také škodí, když stojí delší domu ve vodě. Proto je nutné přibližně hodinu po zálivce vylít z misky nespotřebovanou vodu.

    - mladší rostliny by se měly přesazovat každý rok na začátku jarní vegetace, starší po dvou až třech letech.
    - chceme-li podpořit kompaktní tvar rostliny, zaštipujeme vrcholové výhony - zastřižený výhon se pak rozvětví - fotky .
    -- odstřižené části výhonů se pak mohou použít k množení (nechají se pár dní zaschnout a pak se zasadí do výživné, dobře propustné země, kde brzy zakoření).

    Množení :
    - vrcholovými nebo listovými řízky Tlustice množená listovým řízkem
    - řízky před zasazením necháme několik dní ležet na suchu na světlém místě (ne na přímém slunci).
    -- na rozdíl od nesukulentních druhů je důležité, aby řezné rány přiměřeně zaschly a zacelily se hojivým pletivem buněk (kalusem).
    - možné je také množení semeny (ty však nejsou moc dostupné).



    Některé druhy z rodu Crassula:

    (neúplný) seznam druhů tlustic



    C. brevifolia C. ovata C. ovata
    Crassula brevifolia -- -- - - -- - - -- --- - - - -- - - -- - --- - - Crassula ovata- - - -- -- - ---- - -- - -- - - -- -- - - - - --Crassula ovata

    C. ovata C. ovata C. ovata
    Crassula ovata -- -- - - --- -- - -- - - - -- - -- - - --- - Crassula ovata- - - -- -- - ---- - - -- - - - - -- - --- - - - --Crassula ovata

    C. ovata Monstrosa C. perfoliata C. perfoliata C. picturata
    Crassula ovata 'Monstrosa'-- - -- - - --Crassula perfoliata -- -- - - -- - --- - --- - Crassula perfoliata- - ----- - -- - --- - - - --Crassula picturata

    C. perforata C. muscosa C. elegans
    Crassula perforata- ------ - - --- -- -- ---- --- - ---Crassula muscosa - - --- - - --- - ----- - - - --- -Crassula elegans

    C. hybr. C.tecta
    Crassula hybr. -- --- - - -- --- ---- - --- - - ---- - -- -- Crassula tecta


    E-mail na mě
    (pro vaše připomínky ke stránkám, pro zaslání fotek tlustic a jiných sukulentů)